V první části tohoto článku jsme se dozvěděli, že investice do nemovitostí či umění může být velice zajímavým zdrojem příjmu, ale je zapotřebí se těmto aktivitám velice intenzivně věnovat. Ne jinak je tomu i u investic do fyzických komodit, podílových fondů či akciových indexů ve formě nákupu těchto aktiv a jejich dlouhodobém držení tak, abychom je klidně i za několik let výhodně prodali (v ang. termínu rovněž buy-and-hold strategy). Pojďme si tedy v krátkosti tyto formy investic představit a zamyslet se nad nimi v historickém kontextu:
Investice do fyzických komodit (například do zlata)
Není tomu tak dávno, kdy se investice do zlata zdála být tím nejbezpečnějším přístavištěm proti hrozící vysoké inflaci, kterou mělo zapříčinit hromadné tzv. kvantitativní uvolňování (quantitative easing – QE), což je činnost centrálního bankovního systému Spojených států amerických (FED), při kterém dochází k odkupu státních dluhopisů a dalších toxických aktiv od komerčních bank tak, aby tyto subjekty měly dostatek volných prostředků na další půjčky a následné další dočasné „oživení“ ekonomiky. Přímým důsledkem takového jednání je pak samozřejmě zvyšování množství měny v oběhu, což vede k riziku, že zvýšené množství peněz v oběhu zvýší inflační tlak, který je dále umocněn prostředím s nízkými úrokovými sazbami. FED proto může snadno „přestřelit“ a ve snaze podpořit ekonomiku zvýší množství peněz do té míry, že se inflace může lehce vymknout z ruky. Jakmile inflace dosáhne opravdu vysokých úrovní, je velmi náročné ji dostat zpátky pod kontrolu. A i to je jeden z důvodů, proč mnoho lidí v dobré víře začalo nakupovat zlato, které bylo historicky vždy vnímáno jako prostředek pro ochranu proti vysoké inflaci. V září roku 2011 se masovými médii začalo šířit, že se zlato blíží k historickému maximu 2000 USD za 100 trojských uncí zlata. Články přirovnávaly situaci ke zlaté horečce atp. Například tento článek z konce srpna 2011 mluví za vše (viz Obr. 1).
Obr. 1: Vývoj ceny zlata od roku 2004 do prosince 2014
V této době se světem z různých alternativních zdrojů šířila panika o hrozící hyperinflaci právě z důvodu kvantitativního uvolňování obrovského množství dolarů. Ale jak už tak tomu ve světě investic bývá, když se veřejnost začne masově zajímat o konkrétní komoditu, akcie či další artikly, profesionální investoři, kteří tato podkladová aktiva nakoupili, je zpravidla začnou hromadně prodávat, aby generovali zisky. Ohraná písnička. Přesto se opakuje neustále dokola. Jenom zde hlavní roli hraje častokrát jiný finanční instrument. Mohl bychom uvést typický příklad ve formě Bitcoinu, kdy veřejnost začala hromadně nakupovat kryptoměnu v listopadu roku 2013, aby v prosinci 2014 došlo k obrovskému propadu její hodnoty. To už ale samozřejmě o Bitcoinu měla povědomí široká masa a inteligentní investoři si tak opět mohli namastit kapsy tím, že měli Bitcoiny komu prodat.
Investice do podílových fondů nebo přímo do akciových indexů?
Předtím, než se slepě necháte přesvědčit od aktivních obchodních zástupců bank, že investice do podílových fondů je tím pravým ořechovým právě pro Vás, přečtěte si tyto důvody, proč se Vám možná vyplatí více investovat do akciových indexů typu S&P 500, NASDAQ 100, Dow Jones nebo Russell 2000 či do jejich obdoby v podobě ETFs. Podle SPIVA (S&P Indices Versus Active Funds – česky asociace aktivně porovnávající výsledky akciových indexů vůči podílovým fondům) mají podílové fondy častokrát tristní výsledky oproti akciovým indexům. Podle těchto statistických údajů například v roce 2012 66% ze všech podílových fondů v USA mělo horší výsledky než S&P 1500. Jen pro vysvětlení index S&P 1500 zahrnuje hodnotu cca 90% všech obchodovaných akcií na NYSE (New York Stock Exchange). V roce 2011 zaostávalo za tímto indexem dokonce 84% všech podílových fondů. V roce 2010 to bylo „jen“ 57% ze všech podílových fondů. To je celkem špatná vizitka na to, že se má jednat o vysoce profesionalizované instituce, kterým svěřujete svůj tvrdě nabytý kapitál. Nemyslíte?
Jaké mohou být jedny z hlavních příčin toho, že podílové fondy mohou akciové indexy velice těžko systematicky a konzistentně překonávat?
- Poplatky
Podle dat z Investment Company Institute průměrné poplatky, které si podílové fondy účtují za správu Vašich peněz, jsou 1,44 % ročně. Tyto poplatky se pohybují většinou v rozmezí 1 % až 2,5 % ročně. A mají častokrát pro fondy význam, spočívající v odrazení jednotlivce od krátkodobého investování do podílových fondů za účelem rychlých spekulativních zisků. Možná se Vám poplatek 1-2,5% za rok nezdá být příliš velký, ale vězte, že to je právě jeden z hlavních důvodů, proč investice do akciových indexů může být právě tou lepší volbou.
- Rezervy podílových fondů
Manažeři podílových fondů musí držet ve správě určité finanční rezervy k tomu, když by se např. v trzích objevily nečekané příležitosti k nákupu. Rozmezí finančních rezerv se může pohybovat od 3% do 7% z celkových finančních prostředků fondu.
Má tedy smysl nakoupit a dlouhodobě držet akciové indexy?
Myslím si, že zcela jednoznačně ano. Ale nejdůležitější je mít správné načasování a předem stanovený plán. Nechte mě myšlenku trochu více rozvést: Pokud byste v říjnu roku 2000 nakoupili akciový index S&P 500 (viz Obr. 2), museli byste čekat celých 13 let do roku 2013 na to, až byste se dostali ze ztráty a teprve v posledních dvou letech by se Vám vaše investice začala vracet. Na druhou stranu, pokud byste index nakoupili v březnu roku 2009, byl by před Vámi největší a naprosto bezprecedentní růst, jaký tento akciový index nepamatuje. Velkou roli zde tedy hraje načasování. Nakupovat akciový index v době po v podstatě šestiletém neustálém růstu by bylo, dle mého názoru, holé šílenství. Zvlášť když k tomu přičteme aspekty, že tento růst byl z velké části zapříčiněný již zmiňovaným kvantitativním uvolňování (QE) FEDu a ne systematickou změnou při rozvoji zdravých ekonomických základů. Jednoho by pak mohlo napadnout, že při dalším pádů těchto akciových indexů může být propad mnohem markantnější, než ten, který jsme měli možnost pozorovat od října 2007 až do pádu na samotné dno v březnu roku 2009. Pokud tedy má smysl investovat do akciových indexů, počkal bych na nějakou výraznější korekci v trhu či přímo doslova na „volný pád“. Jakou konkrétní taktiku nákupu mám však připravenou já sám, je již nad rámec tohoto textu:-).
Obr. 2: Vývoj ceny e-mini S&P 500 od roku 1998 do prosince 2014
Shrnutí
Dlouhodobě myšlené investice do fyzických komodit, podílových fondů či akciových indexů jsou založené na principu „buy-and-hold strategy“, tedy ve smyslu: nakup aktiva a dlouhodobě je drž (častokrát v řádu několika let). Tato forma investic může mít určitě značný potenciál zhodnocení kapitálu. Obvykle se tato strategie může vyplatit v případě, že jsme dokázali načasovat dobu nákupu aktiva a samozřejmě i dobu jeho prodeje. O tom, kdy nakoupit a kdy prodat je napsáno mnoho knih a není předmětem tohoto článku, abychom tento princip do detailu analyzovali. Z logiky věci bych však v žádném případě nenakupoval fyzické komodity, akciové indexy ani podílové fondy v dobách jejich historických cenových maxim. Mnohem zajímavější mi tato investice přijde v dobách, kdy aktivum prochází obdobím významných cenových korekcí, tedy cenových propadů.
V posledním pokračování tohoto článku si představíme styl pasivního zhodnocování kapitálu (v řádech desítek procent ročně v posledních letech), který osobně preferuji a v praxi ho využívám, a to konkrétně trading automatických obchodních systémů (AOS) – jinými slovy algoritmický trading. Tento styl obchodování na burze je založený na naprogramovaných kódech, které vykonávají exekuce obchodních příkazů na burze za nás a pomáhají nám tak značně eliminovat nežádoucí psychologické aspekty.
Petr
(c) AOStrading.cz
Předcházející kapitola: Pasivní zhodnocování 1/3- Investice do nemovitostí, umění
Nadcházející kapitola: Pasivní zhodnocování 3/3 – algoritmický trading?
